Na úvod chci zdůraznit, že školy pro tyto situace už mají dva roky k dispozici obsáhlého průvodce: Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže, konktrétně jeho příloha č. 24 Co dělat, když – intervence pedagoga; Sebevražedné chování (https://msmt. gov.cz/uploads/PPRCH/Priloha_24_MD_Sebevrazedne_chovani_2023.pdf). Velmi se přimlouvám za to, abyste si toto doporučení prostudovali, prodiskutovali a začlenili do svých školních metodik a postupů co nejdříve. V okamžiku, kdy vám kolega přivede na konzultaci žáka ohroženého sebevraždou, na to už nebudete mít prostor.
Jednou z otázek, které školy v této souvislosti řeší, je to, zda o skutečnosti mají informovat zákonného zástupce žáka. Ačkoliv chápu logiku této otázky (nenarušit důvěru, resp. uchovat diskrétnost informace), zákon v této situaci škole nedává na výběr. Povinností pedagoga je jednak chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikového chování ve školách a školských zařízeních a jednak také poskytovat dítěti, žáku, studentovi nebo zákonnému zástupci nezletilého dítěte nebo žáka informace spojené s výchovou a vzděláváním. Neposkytnout rodičům informaci o tom, že jejich dítě uvažuje o sebevraždě, znamená nechránit jeho zdraví (žák se skutečně může o sebevraždu pokusit) a současně jde o zamlčení závažné skutečnosti spojené s výchovou žáka. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je situace zletilých žáků, u kterých ten, kdo k nim plní vyživovací povinnost, má právo pouze na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání. Informovat o riziku sebevraždy rodiče zletilých studentů můžete tedy jen s jejich souhlasem, jinak je váš postup protiprávní.
Pokud jde o bezpečí školy, ve všech případech je nutné mít o intervencích (rozhovorech se žáky i jejich zákonnými zástupci) písemné doklady (zápisy), a to včetně doporučených pracovišť, kam by se rodiče měli obrátit o další pomoc. U zletilých studentů se doporučuje mít též podepsáno prohlášení, že dotyčný nesouhlasí s předáním informací osobám, které vůči němu plní vyživovací povinnost. Ne vždy se jedná jen o zbytečnou byrokracii – tímto krokem studentovi ukazujete, že jeho potíže berete velmi vážně a že vám v tuto chvíli nedává jinou možnost, než v případě bezprostředního ohrožení jeho života a zdraví kontaktovat 155. Jinou legální variantou je informovat (prokazatelně, tj. písemně) jeho praktického lékaře, protože i on je odpovědný za péči o zdraví svého registrovaného pacienta. A i když on vám nemůže prozradit žádné informace o zdravotním stavu dotyčného, je povinen od vás informace přijmout.
I v případě, kdy jde vše takřka ideálně a rodiče žáka jsou odesláni do adekvátní zdravotní péče, nezapomeňme prosím na třídu, resp. školu. Spolužáci dotyčného žáka by měli být minimálně znovu ujištěni v tom, že pokud oni nebo kdokoliv z jejich okolí mají myšlenky na sebevraždu, je v pořádku říct si o pomoc vám a vašim kolegům. A pro celou školu je výhodné, jestliže jsou všem dostupné jasné a srozumitelné informace, jak pomoci sobě i druhým. Protože zvyšování odolnosti je jedním z důležitých cílů výchovy.
